Texto de información:
Compositor en diálogo Bajo el título ›Compositor en diálogo‹, el ICI Ensemble invita cada dos años a compositores contemporáneos a trabajar con ellos en una especie de ›work in progress‹ sobre formas de composición e improvisación y luego a interpretar las piezas resultantes. La compositora Olga Neuwirth fue invitada a grabar el presente concierto. Olga Neuwirth comenzó su carrera musical tocando la trompeta antes de que la composición se convirtiera en su medio de expresión y ahora es una de las representantes más importantes de la música contemporánea. Recibió inspiración esencial a través de encuentros con Adriana Hölszky y Luigi Nono, durante sus estudios con Tristan Murail y a través de la amiga escritora Elfriede Jelinek. Olga Neuwirth se encuentra con el ICI Ensemble de improvisación relacionado con la música afroamericana, nacido del trabajo con Vinko Globokar, Barry Guy, Giancarlo Schiaffini y George E. Lewis. NEOS ahora aparecerá después del CD del dúo JOMO (Johanna Varner y Mary Oliver) este segundo CD de la Edición ICI. Lo emocionante de este encuentro radica en los contrastes fundamentales entre los elementos compuestos e improvisados, la simultaneidad de la determinación y la coincidencia, la paradoja que, según dice Olga Neuwirth, le interesa especialmente, crea fricción. El medio de la electrónica en vivo y el uso de muestras, que juegan un papel central en la yuxtaposición al sonido instrumental, también apuntan en esta dirección. De esta manera, le da al oyente el placer de la deconstrucción virtuosa, la disminución de la reconocibilidad de los sonidos, el cuestionamiento de los hábitos perceptivos y, en última instancia, crea una permeabilidad para posibles asociaciones. Se estrenaron dos piezas que trabajaron juntos: la primera, ¿Quién soy yo?, es una composición que utiliza material musicalmente heterogéneo y fragmentos de texto de la carta de Kafka a su padre, que son leídos por una mujer. En la segunda pieza, No More, Olga Neuwirth entrelaza sus propios extractos con líneas de canciones de Frank Zappa y también contribuye con una canción instrumental que “recurre repetidamente y es 'elaborada' como en el psicoanálisis” (Neuwirth), hasta que finalmente recuerda su composición. El sonido de la Lluvia Larga. Gunnar Geisse |
Programa:
Compositor en diálogo
olga neuwirth & Conjunto ICI
edición ICI
Wer bin ich? / No más · 2 películas de audio
Textos de Franz Kafka, Jules Michelet y Olga Neuwirth
Trabajo encargado por ICI forum munich e. V
[ 01 ] Quien soy yo ? 21:55
[ 02 ] No más 29:15
tiempo total: 51:13
Composiciones ¿Quién soy? y no más de Olga Neuwirth
Arreglos de Christofer Varner, Roger Jannotta y Olga Neuwirth
(Composición ¿Por qué no conseguimos algo de dinero también? de Christofer Varner)
olga neuwirth: ordenador portátil, máquina de bicicletas
Conjunto ICI
Philipp Kolb: trompeta, tuba Christofer Varner: trombón
Leo Gmelch: trombón bajo, tuba
David Jaeger: saxofones soprano y tenor
Roger Jannotta: saxofón alto, flauta, flautín, clarinete
Markus Heinze: saxofón barítono, clarinete bajo
Juana Varner: violonchelo Martin Wolfrum: teclados
Gunnar Geisse: guitarra eléctrica, portátil
Georg Karger: contrabajo, bajo eléctrico
Walter Bittner: batería Sunk Pöschl: batería
Ponentes: Jenny Evans, Suzanne Michel, Isabelle Luke, Gerd Lohmeyer, Dim Schlichter
Grabación en vivo
Reseñas de prensa:
11./12.2009
Olga Neuwirth & ICI Ensemble: ¿Quién soy? / No más
Mnichovské vydavatelství Neos, které má ve svém hledáèku pøedevším soudobou hudbu a jazz, se rozhodlo v rámci série Composer in Dialogue protnout obì disciplíny pøi setkání rakouské dekonstruktivní skladatelky Olgy Neuwirth a jazzového big bandu z M nichova s názvem ICI Ensemble (zkratka International Composers and improvisadores). Zámìr vydavatelství byl svým zpùsobem prostý: vyprovokovat dialog dvou zcela odlišných stylistik, vyzkoušet, nakolik mohou vedle sebe koexistovat anebo se integrálnì prolínat tak rozdílné pohledy na hudbu, jako je introvertní, temná a rafinovaná tvorba Neuwirth a bytostnì živelná a spontánní swingující tvorba ICI Ensemble, která se v lecèems blíží napøíklad jazyku Vienna Art Orchestra, pøestože je o poznání pøímìjší a možná divoèejší.
Podtitul alba je: Dva audio-filmy. Oprávnìnì, Neuwirth se zde navrací ke své oblíbené filmové a radioartové stylistice, v níž napøíklad používá samply z filmù (na pøedchozím albu Lost Highway ve spolupráci s dramatièkou a spisovatelkou Elfriede Jelinek vyt vořila vlastní zvukovou stopu k inscenaci vybudované na Lynchovì filmové předloze). Kromì zvukových citací zde nechává ve velmi osobité interpretaci namísto herce èíst Kafkùv text otci hereèku a dále texty své a dílo Jules Michelet. Její skladatelská hudební stopa je zde velice patrná a plyne v obou skladbách jako jistý jednolitý spodní proud, z nìhož na povrch vyplouvají nahrané afektované hlasy hercù z filmù, monotónní a umìøené ètení zmínìn ých textù, ale hlavnì zvuk amplifikovaného výpletu jízdního kola, který vytváøí podivnou drnèící a znepokojivou složku obou skladeb. Tento zvuk kola je podobný zvuku bižícího filmového pásu v projektu, a to je možná dùvodem, proè zde má své nezastupitelné místo. V tomto zvuku je cosi znepokojivého stejnì jako starodávnì melancholického. Funguje stejnì jako urèitý spouštìcí mecanismo zvukové narace evokující staré pohyblivé obrazy, ale zároveò jako jistý zvukový ready made umnì propletený komponovanou strukturou. Neuwirth reguluje a zpracovává tento zvuk drnèícího výpletu a užívá jej jako constantní a tmelicí texturní složku. Hlasy dramatických hercù jsou narušovány výkøiky filmových hrdinù a pod tím vším skladatelka buduje dlouhé a temné elektroakustické plochy s velice temným zvukem a se samplovaným klavírem i akustickými nástroji. Pokraèuje v rozvoji svého hudebnì-dramatického jazyka, který známe z pøedchozích alb a který je tentokrát plný nasamplovaných úryvkù z filmových i hudebních dìl. Skladatelka ráda navozuje pøímé asociace anebo aluzivnì motivuje posluchaèe k vlastní pøedstavivosti. Své místo zde mají útržky hudby z kreslených seriálù, romantických i dobrodružných filmù anebo rockové a popové citáty.
Nezbývá než litovat, že zámìr vydavatelù propojit dva disparátní svìty živelného jazzu a komplikované kompozice v mnoha momentech zcela nahegrálnì zadusil zajímavé skladby Neuwirth. Obì skladby jsou vyloženì polarizovány. První je dílem Neuwirth, ICI Ensemble zde plní jen služební funkci, pøesto však v kompozici s její introvertní poetikou pùsobí rušivì. Druhá skladba je více dílem ICI Emsemble, který Neuwirth doplòuje svými samply, a to pomìrnì zdaøile. Obohacuje jazz soudobými elektronickými contexty a sample filmových hrdinù a je znát, že dobøe cítí vhodnost situace. Neznamená to však, že ICI Ensemble není zajímavým freejazzovým big bandem, pouze ve spojení s rakouskou skladatelkou funguje jak dunivý slon v míšenském porcelánu. Pokud je vydavatelským zámìrem vydat album jako work in progress, nezbývá než doufat, že se nedoèkáme dalších poèinù této svazující jednoty, ale samostatných dìl bez invaze druhých. Zajímavá idea na tomto albu rezonovala jen èásteènì.
Lukas Jiøieka